Martín Códax-Ultreia. Ad Honorem (Códice Calixtino, s. XII)

„Jaktože se, Emile, vždycky při holení pořežeš?” diví se svému nešikovnému příteli Marika. Ten jen pokrčí rameny: „Nevím, možná mám křivý obličej.”

Ptá se vychovatelka ve školce: „Kdopak se počural?” Zvednou se ručičky. „Tak, pět dětí. Kdo se pokakal?” Zvednou se ručičky. „Tak, čtyři děti. Kdo se zdržel?”

Co má Somálec po obědě? Hlad.

Malému letadlu na otevřeném moři rychle dochází palivo, a tak všichni vyhazují ven, co jen jde, aby se odlehčili. Z otevřených dveří létají batohy, sedadla, stolky, balíky s jídlem, kufry... Tu se jeden pasažér zhroutí a začne šíleně křičet: „Mám závratě! Mám závratě!” Pilot nekompromisně vyštěkne: „Závratě taky okamžitě přes palubu!”

„Jožko, vždyť ty máš tak holou hlavu jako zadek mojí ženy!” Jožka si přejede rukou po hlavě a povídá: „No jo, opravdu!”